Veronika Arichteva si splnila svůj sen a vypravila se do Keni, kde absolvovala safari, nebo koupání v moři. Nebyl jí ale lhostejný osud keňských dětí, které měly v životě smůlu a jejich rodiče je opustili, a tak se rozhodla spolupracovat s místním sirotčincem v Diani: „Není to žádná turistická atrakce. Seznámila jsem se tu s Timem z Belgie, který tu žije už několik desitek let a je jedním ze 4 zakladatelů tohoto domova. Poprosila jsem ho, jestli bych nemohla s dětma strávit nějaký čas. Každou sobotu odpoledne se děti chodí koupat k moři a plavat do bazénu, který je v zavřeném hotelu, jehož majitelem je Raymond a je to další zakladatel sirotčince.“
Některé děti měly opravdu špatný start do života: „Takhle nalezených dětí je v sirotčinci spousty. Odhozených v igelitové tašce na ulici. Jednoho chlapečka našli v septiku a jiného v lese, pod nánosem brouků. Měla jsem strach z toho co uvidím a že to celé prořvu. Ale když jsem si s nima hrála, tak jsem si uvědomila, že to ty děti vlastně vyhrály. Díky sirotčinci mají možnost žít! Můžou chodit do školy a pár z nich se dokonce dostane na nejlepší univerzity tady v Keni.“
