Uhrančivé, temné a provokativní – tak by se daly popsat fotografie mladé a nesmírně nadané Luny Torr (alias Lenky Š.). Její jedinečný styl, kterým skrz hledáček fotoaparátu vidí a zobrazuje svět kolem sebe, jen málokoho nechává chladným – a to samé lze říct i o krásných dívkách, které jí stojí modelem. Nedávno v pražském baru Cardinal´s proběhla vernisáž jejích fotografií Obscure. A slovo dalo slovo (ano, doslova!), takže tu dnes máte s Lunou rozhovor.
Vnímám, že často fotíš modelky, které stylizuješ skoro jako bizarní voskové panenky. Je to záměr, jak to vnímáš ty sama?
Bizarní voskové panenky? To je pěkně řečeno! Řekla bych, že to není záměr – jak lidi vidím, tak je vyfotím. Většinou je ani nijak nepřikrášluji, maximálně je trochu jinak obléknu než normálně, ale to podle mě není to, co je ‘bizarní’.
Podle čeho si vybíráš modelky? Musí něco splňovat? Osobně jsem si všimla, že se ti často před hledáčkem objevují potetované modelky. Jaký k nim máš vztah?
Na začátku jsem si je samozřejmě nevybírala, ale momentálně si modelky vybírám hodně precizně. Musí mě prostě něčím zaujmout, nemám vysloveně určitý typ. Potetované holky, to ani netuším, jak se to stalo. Tetování zbožňuju, ale potetované modelky moc nevyhledávám – spíš to bylo tak, že mi samy od sebe napsaly, já jsem si řekla, že jsou docela zajímavý a něco jsme spolu udělaly. Ale nevyhledávám je, moc to nemusím, do oka mi padne jak která. Vybírám si pro mě ‚podivné typy‘, tak by se to dalo nejlépe popsat. Jaký k nim mám vztah? Jak bych to popsala… Buď je to s nimi těžké, nebo je to s nimi jednoduché. Samozřejmě si nesednete s každým a většinou to i docela ovlivní to focení, ale to se mi stalo minimálně. Jinak je pro mě důležité mít s modelkou při focení pohodu. Předtím, než jdeme společně fotit, tak s nimi hodím řeč, snažím se je poznat.
(Absinthová víla, model: Kote Farhell)
Především fotíš jen holky – s muži nemáš nic v plánu?
Na ty se právě teď chystám. Pro ně mám speciální nápady a projekty. Fotit chlapy je něco úplně jiného, je to těžší. Brousím si na to zuby. Ještě k těm ženám – lidi si neuvědomují, že žena je odjakživa symbolem umění. Všichni se mě ptají, proč je fotím a to je přeci očividné. Každý v tom hledá orientaci umělce, ale přitom to tak vůbec nemusí být. Muže bych fotila, ale je s nimi opravdu náročnější práce a naživo jsou mnohem hezčí (smích). Jsou velmi dobří na portréty a proto s nimi chci začít.
Tvoje fotky mají nádech pastelových a zároveň chemických barev, fotíš krásné holky v bizarním prostředí, co tě na tom baví?
Realizuji své představy a to mě na tom baví nejvíce. A také mě baví, jak se tam ty modelky hodí a vznikne z toho perfektní kombinace.
Jak vybíráš prostředí pro focení?
Většinou na ně narazím při procházkách, nebo když jdu ze školy. Je to hodně náhodné. Nebo mám prostě nápad a hledám různá místa. Hlavně fotím v interiérech, uvnitř, ale protože nemám jinou možnost, často teď fotím venku. Je strašně těžký najít místo! Týden, dva, nebo třeba i měsíc jsem nemohla nic najít. Začíná to být hrozně těžký, protože jsem vybíravá – nebudu chodit prostě jen tak někam.
(Čekání na Godotta, model: Katastrofé)
Luna Torr – jak vznikla tahle přezdívka?
Bohužel nemám žádný strhující příběh na vznik mého pseudonymu. Jméno ‘Luna’ mám už 10 let a nepamatuji si, jak vzniklo. Torr k tomu přišlo úplně náhodou a nemá moc význam, ale pěkně se to společně doplňuje.
Jak ses dostala k fotografii? Jsi samouk, nebo jsi studovala?
K fotce jsem se dostala úplně náhodou, nemá k tomu strhující příběh. Odjakživa kreslím a maluji a ta fotka se tam připletla před cca 6 lety – zhruba v době kdy jsme s kamarádkou v prváku odjely na výlet do Vídně a ona mi půjčila svůj foťák. Vypadalo to hrozně dobře, moc nám to spolu šlo – ona mě tam svým způsobem naučila fotit a já naopak ji pózovat. Následně jsme byly i ve stejné modelingové agentuře, kde ona byla modelkou a já jsem zase byla fotograf. Jinak jsem úplný samouk.
Vím, že jsi fotila pro Worn. Jsi ukotvená v nějaké agentuře a nebo fotíš sama na sebe? Liší se od sebe tvoje pracovní fotografie a volná tvorba?
Svým způsobem neliší, protože na zakázku momentálně nefotím a fotím pouze své projekty. Práce v agenturách mi něco dala, ale prostě to není ono – nijak o tom nemusím mluvit, je to celkem nuda. Pro Worn jsem fotila před dvěma lety. Hodně mě bavilo fotit fashion, ale nemám teď chuť pro někoho pracovat.
(Sever, model: Levi)
Dá se podle tebe fotkou dnes uživit?
Jako umělecký fotograf rozhodně ne. Dneska fotí kde kdo, je doba mobilů. Všichni si namlouvají, že jsou umělci. Jestli někdo takový je, dobře, ale mě by se to asi nepovedlo. Já mám svoje focení jako koníček.
Kde nebo od koho nejvíc čerpáš inspiraci?
Těžké to rozvinout, mě k inspiraci stačí málo. Nejvíce čerpám z okolí, ze snů, také mytologie. Inspiruje mě věda – proto miluju biologii, tu se chystám i studovat na vysoké.
Co bys poradila začínajícím fotografům? Nějaké tipy, triky – je nutný např. podstupovat fotografický kurz?
Ale houbeles, není. Musíte jen fotit, fotit a fotit. A ptát se lidí, jestli se nechtějí vyfotit. Nikdy nesmíte čekat na to, že hned na začátku lidi přijdou za vámi. To se nikdy nestává.
(Striga)
Jsi zrovna po výstavě v pražském Cardinal´s baru. Co chystáš ve fotografii dál, čeká tě něco přelomového, chytá se tě nějaká nová inspirace?
Určitě chystám spoustu dalších projektů a další vernisáž. Příští vernisáž chystám s umělcem, který není moc známý, ale má dostatek talentu k tomu, aby si ho okolí všimlo a ocenilo ho – takže se připravte, že vám vytře zrak. Je to kreslíř, nedělám vernisáže s fotografy. Podle mě to je blbost a zbytečné. Kdyby to byl fotograf s úplně jiným tématem i stylem focení, tak nic neříkám. Ale jinak si ti lidi jen nad sebou honí ego. Momentálně mám kratší tvůrčí pauzu a věnuji se tedy jízdě na koni a kresbě.
(Luna Torr na vernisáži Obscure, foto: Hrvoje Hrc)
Lunu můžete sledovat na jejím Facebooku / Instagramu /Flickeru!
