Umění

Komiksožroutova recenze na Zaklínače: Liščí děti

By

on

Protože pro polský literární poklad zvaný Geralt z Rivie máme odjakživa velkou slabost, nenechali jsme si ujít jeho nejnovější komiksovou knihu. Teď toho nemálo litujeme, ale nebudeme tu brečet nad rozlitým mlíkem. Co se stalo, stalo se.

Jak to už tak bývá, tuhle recenzi si přečtou dva druhy lidí. Ti, kteří jsou minimálně políbeni (aspoň jednou z těch tří) extrémně populárním RPGčkem, či knihou (ještě líp by bylo říct rovnou knihami, je jich už přeci taky slušná řádka) Andrzeje Sapkowskiho; a pak ti druzí, kteří se až doposud zdárně příběhům o Geraltovi vyhýbali. Máme hned na začátku jednu radu pro oba dva tábory. Liščích dětí si raději nevšímejte. Přečtěte si místo nich knihu Bouřkovou sezónu, nebo první komiks, Skleněný dům.

Proč? To je jednoduchý. Liščí děti jsou na první pohled huj, ale uvnitř… Takové rozbředlé nic.

Už první komiks Skleněný dům, který vyšel na jaře minulého roku, měl jasnou výhodu – mohli jste ho číst bez znalosti víc jak dvacet let starého fandomu a všeho kolem zmíněného Zaklínače. Na jeho prvním komiksovém příběhu se podepsal scénárista Paul Tobin a kresbu obstaral doposud neznámý Joe Querio. Ti dva se letos vrátili s druhou knihou Liščí děti a tak jsme všichni oprávněně očekávali, že bude ještě lepší než posledně. Jenže kluci tentokrát nic nového nepřinesli. Pouze vytvořili adaptaci části příběhu z knihy taťky legendárního Geralta, Andrzeje Sapkowskiho – (té poslední, kterou vydal, už výše zmíněné) Bouřkové sezóny. Už na počátek to zjištění bylo mírným zklamáním.

zakl

Ale asi bychom neměli být tak nevděční. Přeci jen to je ohromný zázrak, že se Zaklínač po těch letech své existence dostat i do komiksového média, což je paráda. A ta střídmá kresba od Queria mu také poměrně sedne. Jenže jste ani nemuseli znát Bouřkovou sezónu, aby vám při čtení Liščích dětí došlo, že tohle je proti atmosférou nabitému Skleněnému domu a také své původní předloze jen slabý čajíček.

Geralt a jeho sidekick v podobě trpaslíka Addaria Bacha se shodou náhod při cestě do Novigradu dostanou do velmi špatné společnosti, která jim průběh cesty nepříjemně zkomplikuje. Aguara, liščí démon, chce od lovců odměn zpátky své unesené dítě a jde doslova přes mrtvoly. Na plavbě do Novigradu tak při každém jejím zásahu počítáte jednoho mrtvého za druhým. Nikdy jsme nemysleli, že je možné to říct, ale Liščí děti byly až do posledních stránek nadmíru nudným survivalem. Paul Tobin se snažil svou adaptaci natřískat akcí, obludami a i rádoby vtipnými momenty. A Geralt je jaksi v pozadí, jako figurka, která se vyhýbá až do konce odečtu z počtu cestujících. Sapkowski je známý tím, že v pár řádcích dokáže poodhalit to nejhorší z lidské povahy. Tobin asi usoudil, že původní verze je moc hardcore a tak pár jejích prvků pozměnil. No a máme z toho hořkosladké nic, vyšeptanou hru na přežití bez špetky nového nápadu, či dramatického zvratu. Na Liščích dětech je úžasná jen jedna věc – obálka knihy. A to je asi jediný důvod, proč jste si je nakonec koupili. Nemáme pravdu?

Zatím se neurčitě tvrdí, že Američané z Dark Horse vytvořili pro Zaklínače poslední knihu. O nových příbězích se nic neví – už původně byli naplánovány pouze dva komiksy a voila, tu jsou. Skleněný dům byl příjemný horor, kdežto Liščí děti už jen nudná bída bez kapky inovace, nebo nečekaného zvratu. Tedy pokud si to nakonec Dark horse rozmyslí a někdo se od nich bude chtít Geraltovi dál věnovat… prosím, jen ať to není Paul Tobin!

Nakladatelství Crew, 2016

Cena: 329,- Kč

Recommended for you

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *